V zahradách Buckinghamského paláce v Anglii se dnes nachází unikátní národní kolekce moruší, která mimo jiné zahrnuje bohatou sbírku ovocných stromů z čeledi Morušovníkovité. Najít zde můžete moruše různých barev, tvarů a velikostí. Připomeňme si historii moruší příběhem anglického krále Jakuba I. Stuarta, který dal vzniknout této ojedinělé botanické sbírce, která nyní patří královně Alžbětě II.
Od starých Číňanů až na Anglický dvůr
Morušovníky úzce souvisí s výrobou přírodního hedvábí, protože listy Morušovníku bílého (
Morus alba) jsou jedinou potravou housenky Bource morušového. Tajemství výroby hedvábí bylo známo starým Číňanům, kteří si jej po tisíce let pečlivě střežili. Pěstování morušovníků zažilo rozmach za starých Římanů, kteří využívali jejich listy k léčbě nemocí dutiny ústní, průdušek a plic. Spolu s Římany se morušovníky dostaly do západní Evropy a také do Anglie. Během Tudorovských časů byly u dvora obzvláště ceněny šťavnaté bobule černých moruší. Král Jindřich VIII. si nechal pro své panství v Chelsea objednat třešně, slivoně, broskvoně a také několik morušovníků.
Král Jakub I. Stuart a jeho hedvábné impérium
Moruše byly do Anglie přivezeny už starými Římany, kteří je pěstovali pro jejich ovoce, což vyplývá z archeologických nálezů. V období středověku (5. - 15. století) byly morušovníky pěstovány v zahradách klášterů, pro jejich ovoce a stín. O velký rozmach moruší v Anglii se postaral král Jakub I. Stuart v 17. století, který chtěl konkurovat Itálii a Francii v produkci hedvábí a nechal v roce 1607 přivézt tisíce morušových semenáčů. V naději, že založí hedvábné impérium a strčí tak konkurenci do kapsy, nechal osázet plochu o rozloze 4 akrů. Plán to byl odvážný, avšak chybička se vloudila.
Královi muži zasadili (údajně na rady Francouzů) Morušovník černý a tak housenky bource morušového produkovaly hedvábí horší kvality. Někteří škarohlídi dokonce tvrdili, že takto špatně poradili králi sami Francouzi. Nebylo to však tak špatné, jak se leckde dočtete. Král moc dobře věděl, že bourci preferují listy morušovníku bílého, a tak není zcela jasné proč se rozhodl sázet morušovník černý. Král svůj pokus zopakoval ještě v koloniální Virginii, kde nechal vysadit tisíce morušovníků bílých, ale i tak se mu nepodařilo konkurovat hedvábným rivalům. Morušová zahrada byla
ještě několik let ozdobou Buckinghamského paláce, ale při pozdější rekonstrukci vzaly moruše za své a většina stromů byla odstraněna. Poslední původní exempláře z králových stromů měly údajně zahynout během 2. světové války, ale prý byly ještě včas odebrány řízky a tak tam dodnes rostou jejich "potomci". V Anglii se také prodává morušovník černý zvaný "Chelsea" nebo také "King James", který měl byl z původního stromu nařízkován.
Národní kolekce moruší
V roce 2001 zaslal hlavní zahradník Buckinghamského paláce Mark Lane královně Alžbětě II. dopis, ve kterém ji žádal o svolení k založení velké kolekce morušovníků v zahradách paláce. Královna s projektem souhlasila a tak ke stále rostoucí moruši z dob krále Jakuba I. (nebo řízku z tohoto stromu) přibyly další exempláře moruší různých kultivarů, barev i velikostí. Sbírka se dnes pyšní 34 pojmenovanými variantami moruší z Ameriky, Dálného i Středního východu a Evropy. Královna Alžběta II. byla jmenována držitelem této národní kolekce.
Kolekce moruší v českých podmínkách
Pro naši Morušovou zahradu v Režném Újezdě je sice národní sbírka moruší v Buckinghamském paláci velikým konkurentem, je ale zároveň obrovskou inspirací a motivací pro nás, abychom pokračovali ve vytváření naší vlastní české národní kolekce moruší. Ta od roku 2014 zahrnuje 15 variant morušovníků. Tyto varianty si můžete prohlédnout
zde.
V zahradách Buckinghamského paláce v Anglii se dnes nachází unikátní národní kolekce moruší, která mimo jiné zahrnuje bohatou sbírku ovocných stromů z čeledi Morušovníkovité. Najít zde můžete moruše různých barev, tvarů a velikostí. Připomeňme si historii moruší příběhem anglického krále Jakuba I. Stuarta, který dal vzniknout této ojedinělé botanické sbírce, která nyní patří královně Alžbětě II.
