Druhy moruší a jak je poznáme?

Morušovník, lidově moruše, je listnatý ovocný strom, který při troše cviku snadno poznáte. Vyskytuje se nejenom v zahradách, ale i na veřejných prostranstvích a tak na něj můžete narazít, když se budete pořádně dívat. Roste nejen v Čechách, ale také téměř po celé Evropě a čím jižněji se vypravíte, tím časteji jej potkáte. V minulosti hrály morušovníky klíčovou roli při výrobě přírodního hedvábí, protože jeho listy jsou potravou housenek bource morušového. Ptáte se, čeho si všímat, abyste tento ovocný strom poznali? Kde morušovníky rostou? Jak podle květů poznat, zda bude strom plodit? Jaké jsou druhy moruší? A proč morušovník kvete, ale neplodí? V tomto článku se dozvíte odpovědi i na tyto otázky.

Jak poznáme morušovník?

Morušovník (Morus) je dlouhověký teplomilný listnatý strom patřící do čeledi Morušovníkovité (Moraceae), pro nějž se vžil lidový název moruše. Pěstoval se především v teplých vinorodých oblastech a hrál důležitou roli při výrobě přírodního hedvábí, protože listy morušovníku bílého se živí bourec morušový. 

Morušovníky jsou středně velké stromy s pravidelnou rozložitou korunou. Mohou mít buď jeden nebo vícero kmenů, podle toho jak byly zapěstovány. Staré stromy se často naklání do strany, proto bývají podepírány. Zvlášť u exemplářů starých několik set let se stává, že se kmeny často rozlomí a v zemi opět zakoření a strom roste dál. Kůra morušovníku je v mládí šedohnědá, má na sobě bílé podlouhlé skvrnky. Později je kůra oranžovo-hnědá a po dešti má hnědo-červený nádech. Starší stromy mají kůru rozpraskanou a opravdu letité exempláře mají kůru plnou výrůstků a boulí a mají větve často pokroucené. 

Morušovník bílý, nám. Jiřího z Poděbrad, Praha

Morušovníky kvetou od konce dubna při nasazení listů drobnými květy, které připomínají jehnědy. Mohou být jednodomé (samčí i samičí květy na jedné rostlině) i dvoudomé (na jedné rostlině pouze samčí nebo pouze samičí květy), i když se na to názory liší. Podle mé zkušenosti s pěstováním morušových semenáčů se osobně přikláním ke druhé variantě. Samčí květy šíří jemný žlutý pyl a průběžně opadávají. 

kvetoucí moruše černá

Samičí květy se postupně nalévají a vytváří ovoce - moruše - plodenství nažek (souplodí), které může mít bílou, narůžovělou, červenou, vínovou až černou barvu. Mohou zrát již od konce května (při teplém počasí), avšak běžně zrají od června do srpna/září, některé druhy i v závislosti na počasí zrají až do příchodu chladných nocí na podzim. Ovoce najdete pod listy, buď v trsech nebo jednotlivě. Ovoce ve většině případů opadává na zem, takže pokud jsou zasazeny v blízkosti chodníků, mohou je značně zaneřádit. 

Listy morušovníků jsou tvarově proměnlivé - na jednom stromě tak mohou být listy srdčité i laločnaté (vykrajované). Mají výrazné pilovité (zubaté) okraje. V případě morušovníku bílého a jeho odrůd se listy na podzim vybarvují do žluta a opadávají. Morušovník černý naopak listy drží až dokud je nespálí první mráz, pak teprve zhnědnou důsledkem mrazu a opadají. Ostatní stromy mají listy už dávno shozené.

morušovník bílý na konci října

morušovník černý na konci října

Morušovníky jsou mrazuvzdorné ve vyzrálém dřevě. Riziko namrznutí tedy platí pro mladé a ještě nezdřevnatělé výhonky, které mohou být zničeny jak zimními mrazy, tak pozdními jarními mrazíky. Pokud morušovník neutrpí velkými mrazy, může se dožít několika stovek let. Morušovníky v ČR nerostou v lesích, ale v blízkosti lidských obydlí, důležitých budov nebo u cest a silnic. Najdeme je u škol, úřadů, nádraží, nemocnic, kostelů, klášterů, na náměstích, rozcestích, v parcích a samozřejmě v zahradách. 

Moruše bílá v Čapích dvorech (památný strom)

Druhy morušovníků

Prozatím existuje asi 18 uznávaných druhů morušovníků, avšak nejznámější jsou:

• Morušovník bílý (Morus alba)
• Morušovník černý (Morus nigra)
• Morušovník červený (Morus rubra)
• Morušovník himalájský (Morus Macroura) zvaný též pakistánský
• Morušovník jižní (Morus Australis)
• Morušovník trojlaločný (Morus trilobata)
• Morušovník širokolistý (Morus latifolia)

Seznam uznávaných druhů moruší naleznete zde (do vyhledávače zadejte "Morus"). 

Klasifikaci morušovníků dále komplikuje fakt, že se morušovníky snadno kříží a tak existuje množství odrůd a hybridů. Barva plodu v plné zralosti často neodpovídá botanickému názvu rostliny, což může být matoucí.

Morušovník bílý (Morus alba)

lidový název: Moruše bílá

původ: Čína, rozšířen ve Středomoří a v teplejších částech Evropy

plody: bílé, krémové, nazelenalé, nažloutlé, narůžovělé, černé, ve zralosti jdou lehce utrhnout či setřást, zrají červen - srpen
pupeny: světle hnědé

listy: světle zelené, lesklé, hladké, na rubu téměř nechlupaté, na podzim žloutnou

mrazuvzdornost: -29°C

Tento druh je v ČR velmi rozšířený. Hrál důležitou roli v produkci přírodního hedvábí. Má mnoho kultivarů (odrůd) a proto se můžeme setkat s mnoha variantami barvy a chuti plodů, které nemusí být jen bílé, jak by mohl naznačovat název. Morušovník bílý může nést plody bílé, krémové, nažloutlé, narůžovělé až černé barvy. Dozrávají od června do srpna. 

Chuť světlých moruší je navinule sladká, nepříliš výrazná. Některé varianty jsou medově sladké. Naopak narůžovělé a tmavoplodé odrůdy jsou chuťově výraznější a o něco víc kyselejší. Plody Morušovníku bílého opadávají na zem, což může přilákat opeřence nebo hmyz a zejména tmavé ovoce může zaneřádit chodníky. Pokud chováte slepice, můžete moruši vysadit v jejich výběhu. Postarají se vám o spadané ovoce, na kterém si pochutnávají. Čerstvé ovoce se používá na výrobu džemů, kompotů, sirupů a ovocných vín. Skvěle se hodí i na pečení bábovek, bublanin nebo koláčů - všude tam, kam přidáváme drobné ovoce. 

Morušovník bílý (nehledě na barvu plodů) má vždy na líci lesklé, na omak hladké listy. Používají se k výrobě zeleného čaje. Na podzim žloutnou a opadávají.

Na českém trhu jsou k sehnání různé kultivary s nejrůznějšími obchodními názvy, které označují např. místo původu nebo další vlastnosti. Mezi světloplodé kultivary se řadí odrůdy jako např. "Mikulov", "Eldorado", "Hlohovecká bílá" nebo "Dolce Vita". Tmavoplodé kultivary Morušovníku bílého zrající až  do černé barvy bývají často chybně označovány názvem Moruše černá, což je jiný a o dost odlišný druh. Správnější označení bývá tmavoplodá moruše nebo morus alba var. nigra. Mezi nejznámější tmavoplodé kultivary Morušovníku bílého na našem trhu patří Moruše "Bzenecká", "Jugoslávská", "Srbská", "Monte Negro", "Hlohovecká černá", "Velkoplodá", "Pendula" (převislá), nebo "Rožnovská".  

Morušovník bílý se snadno kříží s Morušovníkem červeným, z čehož vznikly odrůdy jako "Gerardi Dwarf", "Wellington", "Persian Dwarf Everbearing" nebo "Illinois Everbearing".

Morušovník bílý bývá ve vyzrálém dřevě mrazuvzdorný až do -29°C.

Morušovník bílý se světlými i tmavými plody

Morušovník černý (Morus nigra)

lidový název: Moruše černá, pravá moruše černá

původ: jihozápadní Asie, Mezopotámie, Persie, rozšířen ve Středomoří, Turecku a v teplejších částech Evropy

plody: tmavě červené, vínové, jdou těžko utrhnout, příliš neopadávají, velmi barví, velmi šťavnaté

pupeny: tmavě hnědé

listy: tmavě zelené, matné, drsné, tuhé, na rubu chlupaté, na podzim dlouho drží na stromě, hnědnou následkem mrazů

mrazuvzdornost: -25°C

Morušovník černý dorůstá ve velmi teplých oblastech do výšky 10 m. Má matné listy proměnlivého tvaru - na jednom stromě mohou být listy srdčité i vykrajované. Listy jsou na omak drsné, tuhé, vespod chlupaté. Na podzim opadávají velmi pozdě, většinou až když je spálí první mrazíky. Na výhonech jsou především v době vegetačního klidu nepřehlédnutelné velké, tmavě hnědé až černé pupeny, což je jedno z poznávacích znamení Morušovníku černého. Plody zrají během července až září/říjen. Mají červenou až tmavě fialovou barvu a i v plné zralosti je celkem obtížné je utrhnout. Nepomůže ani se stromem zatřást, a tak si značně ušpiníte ruce při sběru jeho plodů. Jejich chuť je výrazná, sladkokyselá, aromatická a ovoce je velmi šťavnaté. Obsahuje léčivý antioxidant resveratrol. Pro svou karmínově červenou barvu se moruše využívaly k barvení vín, dají se dobře zpracovat na džemy, kompoty, sirupy a výborně se hodí do koláčů, bublanin a dortů. Ovoce často zůstává na stromě až dokud jej nesezobou ptáci nebo dokud neshnije nebo neopadá v důsledku chladného počasí. 

Morušovník černý není v ČR příliš rozšířený. Při svých pokusech morušovníky zmapovat jsem na něj ve volných prostranstvích (kromě soukromých zahrad) ještě nenarazil. Na Slovensku roste Morušovník černý hojně v Pukanci a v okolních obcích. Nachází se zde velmi staré exempláře, které tam dosud přežily a místní obyvatelé se snaží zachovat je i pro budoucí generace. Každý rok tam pořádají tzv. Festival moruše čiernej. 

Morušovník černý nemá význačné kultivary, protože se nesnadno kříží. Nejvíce rozšířený je tedy jako samotný zástupce svého druhu - Morušovník černý. Svého času byl také údajně nesprávně uznán samostatným druhem Morušovník Trnavský (Morus Trnaviensis), ale zde se po důkladnějším rozboru ukázalo, že se jedná o nejspíše o kultivar Morušovník černého, vyznačující se zakrslým a velmi pomalým růstem. Dále jsem narazil na Moruši černou Perskou, ale zde jde opět nejspíše o totožnou rostlinu - Morušovník černý.

Morušovník černý je v dospělosti mrazuvzdorný až do - 25°C. Doporučuje se jej zasadit na chráněné, prostorné a co nejvíce osluněné místo. Jeho plody dozrávají později a tak je vhodné vybrat pro něj místo s co nejintenzivnějším osluněním. Velmi se hodí jako solitérní rostlina, díky svému estetickému a až exotickému vzhledu.

Morušovník černý s plody

Morušovník červený (Morus rubra)

lidový název: Moruše červená

původ: Severní Amerika

barva plodů: červená

mrazuvzdornost: -38°C

Morušovník červený pochází ze severní Ameriky a u nás se běžně nevyskytuje. Dorůstá do výšky 10 - 15 m, zřídka 20 m. Má velké, široce vejčité listy, které mohou být až 25cm a jsou výrazně zubaté. Plody zrají do červené, tmavě fialové až černofialové barvy a jsou chuťově výraznější, sladkokyselé. Morušovník červený se snadno kříží s Morušovníkem bílým. Ve vyzrálém dřevě je mrazuvzdorný až do -38°C.

Morušovník himalájský (Morus macroura)

lidový název: Moruše pakistánská

původ: Tibet, Himaláje, hornaté oblasti Indonésie, deštné pralesy Indočíny

barva plodů: bílá, nažloutlá, červeno-černá, černá

listy: srdčité, na líci lesklé, hladké

mrazuvzdornost: -17°C

Jedná se o velký strom bujnějšího růstu, který může v lokalitách svého přirozeného výskytu dorůst až do 20 metrů. Listy jsou velké, 8 - 20 cm dlouhé, vejčité, na líci hladké. Zahradnictví často označují kultivary s velmi dlouhými plody názvy jako "Taiwan Long", "Pakistan Giant", "King of White", "Siyah Sahdut", "Saharanpur". V angličtině se označuje názvy: King White Mulberry, Himalayan Mulberry, Long Mulberry, Pakistan Mulberry, Tibetan Mulberry. Plody jsou úzké, protáhlé, 5 - 15 cm dlouhé (ojediněle až 20 cm). Morušovník himalájský je ve vyzrálém dřevě mrazuvzdorný až do -17°C, ale čerstvé nevyzrálé výhonky jsou na mráz velmi citlivé. Je tedy choulostivější než ostatní druhy a měl by se zasadit na chráněné stanoviště a před mrazy chránit nebo by se měl pěstovat jako přenosná rostlina.

Plody morušovníku himalájského

Moruše s tmavými plody nemusí být nutně Morušovník černý

Na tomto obrázku si všimněte jak vypadají plody a listy pravého Morušovníku černého (Morus nigra) vlevo a Morušovníku s tmavými plody (Morus alba x rubra) vpravo. V českých zahradnictvích naleznete mnoho kultivarů tmavoplodého Morušovníku bílého, které bývají často nesprávně označeny jako Morus nigra. U těchto dvou exemplářů jsou velké rozdíly - jak v chuti plodů, tak v růstu, vzhledu stromu i požadavcích na stanoviště. Záleží tedy na vašich preferencích a na tom, jaké podmínky máte na zahradě. Pokud tedy chcete pravý Morušovník černý, doporučuji nakupovat přímo u prodejce v zahradnictví, kde si můžete stromek prohlédnout.