Morušovník, lidově moruše, je listnatý ovocný strom, který není těžké rozpoznat, když víte, na co se zaměřit. Tento strom najdete nejen v zahradách, ale i na veřejných prostranstvích, a pokud budete pozorní, snadno jej poznáte. Morušovník je rozšířený nejen v Čechách, ale také v celé Evropě – čím jižněji se vydáte, tím častěji jej potkáte. V minulosti byl morušovník klíčový pro výrobu přírodního hedvábí, protože jeho listy sloužily jako potrava housenkám bource morušového. Ale jak tento strom poznat? Kde všude roste? Jak zjistíte, zda bude strom plodit, podle květů? Jaké existují druhy moruší? A proč morušovník někdy kvete, ale neplodí? V tomto článku najdete odpovědi na všechny tyto otázky.

Jak je poznat, jak kvetou a kde rostou?

Morušovníky jsou středně velké, listnaté, teplomilné, dlouhověké stromy s pravidelnou rozložitou korunou. Pěstují se především v teplých vinorodých oblastech a hrály důležitou roli při výrobě přírodního hedvábí, protože listy morušovníku bílého se živí bourec morušový. Mohou mít buď jeden nebo vícero kmenů, podle toho jak byly zapěstovány. Velmi staré stromy se často naklání do strany, proto bývají podepírány. Zvlášť u exemplářů starých několik set let se stává, že se kmeny často rozlomí a v zemi opět zakoření a strom roste dál.

Morušovník bílý, nám. Jiřího z Poděbrad, Praha

Kůra morušovníku je v mládí šedohnědá, má na sobě bílé podlouhlé skvrnky. Později je kůra oranžovo-hnědá a po dešti má hnědo-červený nádech. Starší stromy mají kůru rozpraskanou a opravdu letité exempláře mají kůru plnou výrůstků a boulí a mají větve často pokroucené.

kvetoucí Morušovník černý

Morušovníky kvetou od konce dubna při nasazení listů drobnými květy, které připomínají jehnědy. Mohou být jednodomé (samčí i samičí květy na jedné rostlině) i dvoudomé (na jedné rostlině pouze samčí nebo pouze samičí květy), i když se na to názory liší. Podle mé zkušenosti s pěstováním morušových semenáčů se osobně přikláním ke druhé variantě a to zejména pokud jsou semenáče (stromky vypěstované ze semínka) mladé. Jsou ale také případy, kdy morušovník dokázal během svého života změnit pohlaví a to zejména vlivem nějaké stresové situace. Na rostlině, kde byly doposud pouze samičí květy se tak mohou časem objevit i květy samčí a naopak. Samčí květy šíří jemný žlutý pyl a průběžně opadávají. Pokud jsou v blízkosti samičích květů i květy samčí, výsledné plody ponesou klíčivá semena, což je důležité pro zachování genetiky a diversity morušovníků. Na obrázku níže vidíte, jak vypadají samčí a samičí květy morušovníku.

Samičí květy se postupně nalévají a vytváří ovoce - moruše - plodenství nažek (souplodí), které může mít bílou, narůžovělou, červenou, vínovou až černou barvu, což závisí na selekci, odrůdě. Velikost plodů se také liší v závislosti na druhu a odrůdě. Moruše mohou zrát již od konce května (při teplém počasí), avšak běžně zrají od června do srpna/září, některé druhy i v závislosti na počasí zrají až do příchodu chladných nocí na podzim. Ovoce najdete pod listy, buď v trsech nebo jednotlivě. Ovoce ve většině případů opadává na zem, takže pokud jsou zasazeny v blízkosti chodníků, mohou je zaneřádit.

Morušovník bílý na konci října

Listy morušovníků jsou tvarově proměnlivé - na jednom stromě tak mohou být listy srdčité i laločnaté (vykrajované). Mají výrazné pilovité (zubaté) okraje. V případě morušovníku bílého a jeho odrůd se listy na podzim vybarvují do žluta a opadávají. Morušovník černý naopak listy drží až dokud je nespálí první mráz, pak teprve zhnědnou důsledkem mrazu a opadají. Ostatní stromy mají listy už dávno shozené.

Morušovník černý na konci října

Morušovníky jsou mrazuvzdorné ve vyzrálém dřevě. Riziko namrznutí tedy platí pro mladé a ještě nezdřevnatělé výhonky, které mohou být zničeny jak zimními mrazy, tak pozdními jarními mrazíky. Pokud morušovník neutrpí velkými mrazy, může se dožít několika stovek let.

Morušovník bílý v Čapích dvorech (památný strom)

Morušovníky v ČR nerostou v lesích, ale v blízkosti lidských obydlí, významných budov či u cest a silnic. Setkat se s nimi můžeme u škol, úřadů, nádraží, nemocnic, kostelů, klášterů, na náměstích, rozcestích, v parcích, poblíž vinic nebo přímo na vinicích a samozřejmě také v zahradách.

Morušovník černý u Velkých Žernosek

Druhy morušovníků

Prozatím existuje asi 18 uznávaných druhů morušovníků, avšak nejznámější jsou:

Morušovník bílý (Morus alba)
Morušovník černý (Morus nigra)
Morušovník červený (Morus rubra)
Morušovník himalájský (Morus Macroura) zvaný též pakistánský
Morušovník jižní (Morus Australis)
Morušovník trojlaločný (Morus trilobata)
Morušovník širokolistý (Morus latifolia)

Seznam uznávaných druhů moruší naleznete zde (do vyhledávače zadejte "Morus").

Klasifikaci morušovníků dále komplikuje fakt, že se morušovníky snadno kříží a tak existuje množství odrůd a hybridů. Barva plodu v plné zralosti často neodpovídá botanickému názvu rostliny, což může být matoucí.

Morušovník bílý (Morus alba)

lidový název: Moruše bílá

původ: Čína, rozšířen ve Středomoří a v teplejších částech Evropy

plody: bílé, krémové, nazelenalé, nažloutlé, narůžovělé, černé, ve zralosti jdou lehce utrhnout či setřást, zrají červen - srpen
pupeny: světle hnědé

listy: světle zelené, lesklé, hladké, na rubu téměř nechlupaté, na podzim žloutnou

mrazuvzdornost: -29°C

Tento druh je v ČR velmi rozšířený. Hrál důležitou roli v produkci přírodního hedvábí. Má mnoho kultivarů (odrůd) a proto se můžeme setkat s mnoha variantami barvy a chuti plodů, které nemusí být jen bílé, jak by mohl naznačovat název. Morušovník bílý může nést plody bílé, krémové, nažloutlé, narůžovělé až černé barvy. Dozrávají od června do srpna.

Chuť světlých moruší je navinule sladká, nepříliš výrazná. Některé varianty jsou medově sladké. Naopak narůžovělé a tmavoplodé odrůdy jsou chuťově výraznější a o něco víc kyselejší. Plody Morušovníku bílého opadávají na zem, což může přilákat opeřence nebo hmyz a zejména tmavé ovoce může zaneřádit chodníky. Pokud chováte slepice, můžete moruši vysadit v jejich výběhu. Postarají se vám o spadané ovoce, na kterém si pochutnávají. Čerstvé ovoce se používá na výrobu džemů, kompotů, sirupů a ovocných vín. Skvěle se hodí i na pečení bábovek, bublanin nebo koláčů - všude tam, kam přidáváme drobné ovoce.

Morušovník bílý (nehledě na barvu plodů) má vždy na líci lesklé, na omak hladké listy. Používají se k výrobě zeleného čaje. Na podzim žloutnou a opadávají.

Na českém trhu jsou k sehnání různé kultivary s nejrůznějšími obchodními názvy, které označují např. místo původu nebo další vlastnosti. Mezi světloplodé kultivary se řadí odrůdy jako např. "Mikulov", "Eldorado", "Hlohovecká bílá" nebo "Dolce Vita". Tmavoplodé kultivary Morušovníku bílého zrající až do černé barvy bývají často chybně označovány názvem Moruše černá, což je jiný a o dost odlišný druh. Správnější označení bývá tmavoplodá moruše. Mezi nejznámější tmavoplodé kultivary Morušovníku bílého na našem trhu patří Moruše "Bzenecká", "Jugoslávská", "Srbská", "Hlohovecká černá", "Velkoplodá", "Pendula" (převislá), nebo "Rožnovská". Mezi velkoplodé kultivary se řadí například "Galicia" nebo "Shelly", které byly vyšlechtěny na Ukrajině nebo italská odrůda "Monte Negro".

Morušovník bílý se snadno kříží s Morušovníkem červeným, z čehož vznikly odrůdy jako "Gerardi Dwarf", "Wellington", "Persian Dwarf Everbearing" nebo "Illinois Everbearing".

Morušovník bílý bývá ve vyzrálém dřevě mrazuvzdorný až do -29°C.

Morušovník bílý se světlými i tmavými plody

Morušovník černý (Morus nigra)

lidový název: Moruše černá, pravá moruše černá

původ: pravděpodobně Blízký východ, Malá Asie - Irán, Afghánístán

plody: tmavě červené, vínové, jdou těžko utrhnout, příliš neopadávají, velmi barví, velmi šťavnaté

pupeny: tmavě hnědé

listy: tmavě zelené, matné, drsné, tuhé, na rubu chlupaté, na podzim dlouho drží na stromě, hnědnou následkem mrazů

mrazuvzdornost: -25°C

Morušovník černý nemá výrazné kultivary, protože se těžko kříží. Nejvíce se tedy vyskytuje jako samotný zástupce svého druhu – Morušovník černý. V minulosti byl také údajně uznán samostatným druhem Morušovník trnavský (Morus Trnaviensis), avšak po podrobnějším zkoumání se ukázalo, že jde o totožnou rostlinu jako Morušovník černý. V zahradnictvích se často nabízí „Moruše Trnavská“, která je charakteristická pomalým růstem.

Morušovník černý dorůstá ve velmi teplých oblastech do výšky až 10 metrů. Jeho listy jsou matné, různorodého tvaru – na jednom stromě mohou být listy srdčité i vykrajované. Na dotek jsou drsné, tuhé a na spodní straně chlupaté. Na podzim opadávají velmi pozdě, většinou až po prvních mrazících. Na výhonech, zejména v období vegetačního klidu, jsou nápadné velké tmavě hnědé pupeny, což je jedno z charakteristických rozpoznávacích znamení morušovníku černého.

Plody zrají od července do září či října. Nezralé mají červenou barvu, která při zrání přechází do tmavě červené až černé. Utrhnout je není jednoduché – ani zatřepání stromem nepomůže, protože to pouze způsobí, že opadávají přezrálé plody. Při sběru moruší černých je třeba počítat s tím, že si ruce značně ušpiníte, protože plody jsou velmi křehké. Jejich chuť je výrazná, sladkokyselá a aromatická, ovoce je šťavnaté a obsahuje léčivý antioxidant resveratrol. Díky své karmínově červené barvě se moruše využívaly k barvení vín. Jsou vhodné na výrobu džemů, kompotů, sirupů a skvěle se hodí do koláčů, bublanin a dortů. Ovoce často zůstává na stromě až do chvíle, než jej seberou ptáci, nebo dokud neshnije či neopadá kvůli chladnému počasí.

Morušovník černý je v dospělosti mrazuvzdorný až do -25°C. Doporučuje se sázet ho na chráněné, prostorné a co nejvíce osluněné místo. Preferuje hluboké půdy bohaté na živiny, ale uspokojí se i s chudšími půdami, pokud jsou dobře propustné a ne přemokřené. Morušovník černý je ideální jako solitérní rostlina díky svému estetickému a téměř exotickému vzhledu. Je dlouhověký a může se dožít i několika stovek let. Velmi staré exempláře se mohou časem rozlomit a pokračovat v růstu, protože znovu zakoření tam, kde se kmen dotýká země.

Morušovník černý s plody

Morušový "poklad" na Slovensku - rarita nejen v obci Pukanec

Morušovník černý není v České republice příliš rozšířený, ale na Slovensku se vyskytuje celkem hojně. Roste na svazích Malých Karpat, od Nového Mesta nad Váhom až po Bratislavu, v okolí Skalice, v oblastech od Modrého Kameňa přes Krupinu, Pukanec, Tekovskou Novou Ves, Zlaté Moravce, Vráble až k Zoboru u Nitry a poblíž Hlohovce. Ojediněle se objevuje i v oblasti Štúrova a v některých vinorodých oblastech východního Slovenska.

V katastru obce Pukanec však roste jedinečná rarita, která nemá v Evropě obdoby. Na tomto místě se nachází doslova stovky exemplářů moruší černých, z nichž většina je stará několik set let. Rostou zde převážně na svazích vinic. O tom, jak se moruše černé na Slovensko dostaly, existuje několik teorií, přičemž nejrozšířenější je ta, že je sem přivezli staří Římané, kteří sem zároveň přivezli vinnou révu. Moruši černé se na Slovensku přezdívá „viničná jahoda“ a často se vyskytuje právě ve vinorodých oblastech a přímo na vinicích. Důvod, proč bylo v okolí Pukance vysázeno tolik moruší, však zůstává záhadou.

V 80. letech 20. století probíhalo sčítání pukaneckých moruší černých, přičemž výsledek byl ohromující – na 460 exemplářů, z nichž nejstarší stromy byly odhadovány na více než 500 let. Velmi staré stromy jsou rozeklané, jejich kmeny se pod tíhou větví rozlomily a po kontaktu se zemí zakořenily, čímž pokračovaly v růstu. Všechny pukanecké moruše černé byly množeny vegetativně. Některé bývalé vinice zarostly, a protože moruše, i když jsou houževnaté, potřebují slunce, nemohly přežít ve stínu divoké vegetace. Naštěstí se v současnosti mnoho místních obyvatel snaží obnovit tuto morušovou tradici a moruše opět množí a vysazují. V současnosti by mělo být v Pukanci a okolí zhruba 700 stromů, které byly očíslovány a zmapovány. Každoročně se v Pukanci a okolních obcích pořádá Festival moruše černé, během kterého si můžete projít naučnou stezku o moruši černé, ochutnat produkty z tohoto lahodného ovoce a zúčastnit se přednášek a dalších programů. Jak je vidět, moruše mají na Slovensku velmi dlouhou a silnou tradici a je zde mnoho nadšených pěstitelů, kteří pomáhají k tomu, aby moruše neupadly v zapomnění.

Morušovník červený (Morus rubra)

lidový název: Moruše červená

původ: Severní Amerika

barva plodů: červená

mrazuvzdornost: -38°C

Morušovník červený pochází ze severní Ameriky a u nás se běžně nevyskytuje. Dorůstá do výšky 10 - 15 m, zřídka 20 m. Má velké, široce vejčité listy, které mohou být až 25cm a jsou výrazně zubaté. Plody zrají do červené, tmavě fialové až černofialové barvy a jsou chuťově výraznější, sladkokyselé. Morušovník červený se snadno kříží s Morušovníkem bílým. Ve vyzrálém dřevě je mrazuvzdorný až do -38°C.

Morušovník himalájský (Morus macroura)

lidový název: Moruše pakistánská

původ: Tibet, Himaláje, hornaté oblasti Indonésie, deštné pralesy Indočíny

barva plodů: bílá, nažloutlá, červeno-černá, černá

listy: srdčité, na líci lesklé, hladké

mrazuvzdornost: -17°C

Jedná se o velký strom bujnějšího růstu, který může v lokalitách svého přirozeného výskytu dorůst až do 20 metrů. Listy jsou velké, 8 - 20 cm dlouhé, vejčité, na líci hladké. Zahradnictví často označují kultivary s velmi dlouhými plody názvy jako "Taiwan Long", "Pakistan Giant", "King of White", "Siyah Sahdut", "Saharanpur". V angličtině se označuje názvy: King White Mulberry, Himalayan Mulberry, Long Mulberry, Pakistan Mulberry, Tibetan Mulberry. Plody jsou úzké, protáhlé, 5 - 15 cm dlouhé (ojediněle až 20 cm). Morušovník himalájský je ve vyzrálém dřevě mrazuvzdorný až do -17°C, ale čerstvé nevyzrálé výhonky jsou na mráz velmi citlivé. Je tedy choulostivější než ostatní druhy a měl by se zasadit na chráněné stanoviště a před mrazy chránit nebo by se měl pěstovat jako přenosná rostlina.

Morus macroura - neznámý kultivar

Moruše s tmavými plody nemusí být nutně Morušovník černý

Na tomto obrázku si všimněte jak vypadají plody a listy pravého Morušovníku černého (Morus nigra) vlevo a Morušovníku s tmavými plody (Morus alba x rubra) vpravo. V českých zahradnictvích naleznete mnoho kultivarů tmavoplodého Morušovníku bílého, které bývají často nesprávně označeny jako Morus nigra. U těchto dvou exemplářů jsou velké rozdíly - jak v chuti plodů, tak v růstu, vzhledu stromu i požadavcích na stanoviště. Záleží tedy na vašich preferencích a na tom, jaké podmínky máte na zahradě. Pokud tedy chcete pravý Morušovník černý, doporučuji nakupovat přímo u prodejce v zahradnictví, kde si můžete stromek prohlédnout.

Morus nigra (vlevo) Morus alba x rubra (vpravo)

Stránky

Druhy moruší, jak je poznáme a kde na ně můžeme narazit?