Morušovník měl oproti jiným ovocným stromům docela pohnutý osud. Zažil svého času jak rozkvět, tak úpadek popularity a ne vždy byl pěstován pro své plody. Pokud dnes narazíte na letitý morušovník ve svém okolí, můžete vlastně mluvit o štěstí, že přežil. Jak se k nám morušovníky dostaly? Proč byly zakládány morušové sady a proč se po nich časem země slehla?
Rozmach hedvábnictví
 |
| Kvetoucí moruše |
Morušovník se do Evropy rozšířil z Persie a z Číny. Znali jej staří Římané, kteří jej rozšířili až do Anglie. Do Evropy se ve velké míře morušovník rozšířil především díky rozkvětu hedvábnictví v 17. století. Listy morušovníku bílého (Morus alba) poskytovaly nejkvalitnější potravu bourci morušovému. V Čechách byly ovocné stromy včetně moruší vysazovány podél důležitých cest za doby vlády Marie Terezie. Vznikaly tak celé ovocné aleje, které měly poskytovat stín pro koňská spřežení a nabízely občerstvení vojákům, kteří bývali na cestách celé dny. S rozvojem hedvábnictví byly zakládány morušové sady. Italský obchodník Giusseppe Rangheri založil ve druhé polovině 18. století na pražských Vinohradech morušové sady a u tzv. Koňské brány morušovou školku. Jeho syn Enrico nechal ve 40. letech 19. století postavit ve Vršovicích budovu sloužící k chovu bource morušového, kterou dnes známe jako zámeček Rangherka. S pozdějším přechodem na syntetickou výrobu hedvábí byly morušové sady postupně vykáceny. Na místě někdejšího morušového sadu jsou dnes Heroldovy sady a jedna moruše tu roste dodnes.
Osud moruší u nás zpečetily katastrofické mrazy
 |
| Stará moruše v Anglii |
Na konci roku 1928 začalo bohatě sněžit a od ledna
do března 1929 se v Čechách a na Moravě držely teploty nepřetržitě pod bodem
mrazu. V únoru se noční
teploty běžně pohybovaly kolem -35° C. Absolutní teplotní rekord byl naměřen 11. února 1929 v Litvínovicích u Českých Budějovic a
to -42,2° C. Zamrzly všechny naše řeky, hynula zvěř v lesích, zvířata v
hospodářstvích a také umírali lidé. Většina ovocných stromů mrazy
nepřežila. České ovocnářství utrpělo
natolik, že byla hromadná obnova ovocných stromů iniciována
Ministerstvem zemědělství. Tato obnova však znamenala změnu v
pěstovaných odrůdách a tak původní staré odrůdy téměř vymizely. Pokud dnes narazíte na starý
morušovník, jedná se s největší pravděpodobností o velmi vzácného
svědka někdejšího morušového "boomu", který přežil nesmírné
dlouhotrvající mrazy. V neposlední řadě se o mizení některých ovocných
alejí postaraly novější zákony, které považují stromy rostoucí blízko
silnic za nebezpečné.
Návrat starých ovocných druhů
 |
| Moruše převislá na jaře |
Dnes se lidé více zajímají o to, co jí, a tak pěstují své vlastní ovoce a zeleninu. Netradiční ovocné druhy jako jsou moruše, dříny, mišpule a další, obsahují vyšší množství vitamínu C či dalších látek, které jsou pro zdraví prospěšné a nebojím se říct, nezbytné. Moruše černé obsahují vitamín C a také antioxidant resveratrol, podobně jako další tmavě červené bobule. Setkal jsem se s předsudkem, kdy jsem slýchal že moruše narostou do obřích rozměrů a to byl také důvod, proč se zahrádkáři moruším vyhýbali. Moruše se často vysazují na veřejná místa, kde se o ně nikdo nestará a pak je samozřejmé, že se vymknou kontrole. Morušovníky se dají velmi dobře tvarovat a udržovat řezem a tak nejsou takové obavy na místě. V Řecku se například morušovníky stříhají jako u nás vrby. Pokud však nemáte na pravidelný střih/řez morušovníku čas, můžete jej zasadit na místo, které chcete dobře zastínit nebo jako větrolam.
Morušovníky dnes
 |
| Morus Macroura |
Ještě před několika lety nebyly morušovníky běžným sortimentem v zahradnictvích a ovocných školkách. Dnes je tomu naštěstí jinak a tak seženete nejrůznější druhy - od klasické Moruše bílé (Morus alba), která má mnoho kultivarů s plody lišícími se barvou, až po vzácnější Moruši černou (Morus nigra) nebo velkoplodé odrůdy jako je Moruše pakistánská (Morus Macroura), zvaná též himalájská, královská, giant, siyah sahdoot, tibetská, atd. Moruše bílé a její kultivary jsou všeobecně odolnější českým klimatickým podmínkám než pravá Morus nigra nebo Morus Macoura. Proto se ujistěte, že je pro vaši lokalitu moruše vhodná a ověřte si u prodejce její mrazuvzdornost. Prodejci také často uvádí v názvu moruše i lokalitu odkud moruše pochází (Srbská, Jugoslávská, Bzenecká), avšak nejedná se o botanicky uznaný druh. Většinou se jedná o kultivar Morus alba, která by měla v našich podmínkách vydržet, pak-li že ji zasadíte na slunné a chráněné místo.
Morušovník měl oproti jiným ovocným stromům docela pohnutý osud. Zažil svého času jak rozkvět, tak úpadek popularity a ne vždy byl pěstován pro své plody. Pokud dnes narazíte na letitý morušovník ve svém okolí, můžete vlastně mluvit o štěstí, že přežil. Jak se k nám morušovníky dostaly? Proč byly zakládány morušové sady a proč se po nich časem země slehla? 
