Ves Režný Újezd leží na úpatí vrchu Boreč v Českém středohoří a patří pod spádovou obec Velemín. Není jediným Újezdem v okolí, vsí s tímto názvem je v okolí několik - Velký Újezd u Litoměřic nebo Bílý Újezd u Velemína. V historických pramenech se často objevuje pouze název Újezd, takže tím je pátrání po historii o něco těžší a my musíme znát rozmístění okolních Újezdů v krajině, abychom si byli jisti. S pátráním po historii jsem začal již před mnoha lety, kdy jsem zjistil, že náš dům je bývalý poplužní dvůr v jehož zahradě údajně kdysi stávala gotická tvrz. To mě fascinovalo a tak jsem intenzivně pátral v nejrůznějších pramenech - archivech, matrikách, topografických slovnících, berní rule a podobně. Zde je můj pokus chronologicky sumarizovat historii Režného Újezda z dostupných zdrojů.
Od pravěku až k příchodu Slovanů
Území velemínska, kde se nachází Režný Újezd, leží ve vyšší a nepříliš úrodné poloze milešovské části Českého středohoří, která však byla skromně osídlena již v neolitu (asi 8 000 až 5 000 př. n. l.). Nacházela se zde důležitá obchodní cesta, ve středověku zvaná jako tzv. Chlumecká, což naznačuje postup osídlení i do vyšších poloh. Archeologické nálezy neolitických kamenných nástrojů (seker a sekeromlatů) na vrcholu Milešovky, na vrchu Ostrém u Března nebo na Radobýlu u Litoměřic poukazují na tehdejší náboženské představy kultu hor. Na vrchu Boreč byl nalezen depot pazourkových nástrojů z eneolitu a střepový nález z pozdní doby bronzové (1050-750 př. n. l.).
Důležitý předěl znamenala doba železná, zvláště pozdní doba železná zvaná laténská (asi 450 - 0 př. n. l.), kdy toto území osídlili historičtí Keltové - kmen Bójů, jimž také vděčíme za název naší země (Boiohaemum - Bohemia). Historičtí Keltové měli vyspělé zemědělství, železářství, kovářství, mincovnictví, hrnčířství, tkalcovství i šperkařství a také těžili kámen na výrobu žernovů (kamenných mlýnků na obilí). Keltská sídliště navazovala na kamenné lomy u Opárna a Malých Žernosek a táhla se přes Lhotku až ke středu nynějších Lovosic, což bylo dle četných archeologických nálezů důležitým výrobním, distribučním a ekonomickým centrem, obchodujícím po řece Labi. Keltskou éru ukončila expanze germánských kmenů ze severu, kteří Kelty postupně vytlačovali a téměř opuštěné území Čech ze severu obsadil kmen Markomanů (asi 50 - 9 př. Kr.). Tato etapa po přelomu letopočtu je z pohledu archeologie nazývána dobou římskou a v Lovosicích také došlo k hojným nálezům římských mincí, dokazujících obchodní styk Markomanů s římským impériem.
Roku 395 došlo ke vpádu Hunů do Evropy, což způsobilo masivní přesuny kmenů v Evropě, tzv. stěhování národů. Na konci 5. století sem proti proudu Labe přišel germánský kmen Lombardů, jež se zhruba v polovině 6.století n. l. přesunul do Podunají a na sever Itálie (Lombardie), čehož využili Slované přicházející od 6. století. V našem okolí přišli na úrodná území dnešních Lovosic a Nučniček a postupně kolonizovali i vyšší polohy, což dokazují nálezy slovanských pohřebišť (Černčice u Milešova)(1), hradišť (Vlastislav) a později prvních hradů, kterých je na vrcholcích kopců Českého středohoří bezpočet.
Původ a vývoj názvu vsi
Název Režný pochází ze staročeského výrazu pro žito - rež. Původní název naší vsi byl však pouze Újezd, což byl termín pro vyhrazené, zpravidla zalesněné a neobydlené území, jež bylo nutné nejprve patřičně vymezit "objetím na koních", předtím než bylo darováno novým osídlencům. Na některých místech, kde nebylo území velké a stačilo jej pouze obejít, používal se výraz ochoz. V roce 1630 byl název naší vsi psán česky jako Újezd u Borče. Na konci třicetileté války (1648) se již název vsi objevuje v kompletním tvaru (i když je psán německy) jako Reschny Aujezd.(2)
 |
| Matriční záznam o Režném Újezdě, tehdy ještě Újezdě u Borče, z roku 1630 |
První písemná zmínka a tvrz v Režném Újezdě
 |
| Někdejší tvrziště v Režném Újezdě, 1989 (foto P. Randus) |
Třicetiletá válka a noví osidlenci
Během třicetileté války (1618-1648) bylo ve vsi ještě převážně české obyvatelstvo, jak vyplývá z dostupných matrik. Objevují se jména jako Kubíček (Kubiczek), Novák (Nowak) nebo Mlynář (Mlinarz). Nepřátelská vojska během svých opakovaných vpádů do Čech plundrovala a vypalovala vesnice a města. Režný Újezd leží přímo vedle bývalé vozové cesty do Saska a tak je velmi nepravděpodobné, že by vpádu vojáků ves unikla. Místní obyvatelstvo značně prořídlo a proto šlechta následně povolala nové německy mluvící osídlence, což potvrzuje i fakt, že se v matrikách ve spojitosti s Režným Újezdem po roce 1648 objevují spíše německá jména.
Nejstarší domy, pan Hacker a poplužní dvůr
 |
| Bývalý poplužní dvůr čp. 2, Režný Újezd, 2007 |
Ve vsi stále ještě stojí zbytky obvodových zdí původního domu čp. 1, který se nachází hned vedle dnešního čp. 13 u požární nádrže, nicméně bohužel zhruba v 60. letech minulého století byla střecha i nádherná dřevěná pavlač údajně rozebrána nejmenovanými obyvateli z vedlejší vsi a tak dům rychle podléhal zkáze a dnes je z kdysi krásného domu bohužel už jen ruina(*).
Nejstarším dosud stojícím obytným domem v Režném Újezdě je bývalý poplužní dvůr čp. 2. (na obrázku). Poplužní dvůr býval panský dům, kterému náležela půda s robotní a námezdní silou. Tato půda až do novověku nepodléhala zdanění.
Když byla v roce 1770 zavedena mimo jiné povinnost označovat domy čísly popisnými, byl do tehdejších matrik k domu čp. 2 zapsán pan Georgius Hacker. Další jeho předek se objevuje ve starším matričním záznamu narození v roce 1695. Zatím nejstarší nalezený záznam o této rodině pochází z roku 1675, kdy nepříliš úhledný rukopis připomíná spíše jméno Köcher. Dům č.p. 2 byl však s největší pravděpodobností postaven již dříve a je možné, že na jeho místě stávala původně dřevěná stavba. Hacker a jeho rodina zde žila dle údajů z dostupných matrik po dlouhá tři století. K domu náležely stodoly, chlévy, ovocný sad, polnosti a sušárna ovoce, která ještě donedávna stála v zatáčce pod vsí. Byla zbourána v roce 2021.
| Dům: | Obyvatelé |
| 1 | Nowak, Weber, Pitchman |
| 2 | Hacker |
| 3 | Kreis |
| 4 | Pergelt |
| 5 | Rulf, Klepsch |
| 6 | Gut, Demel, Hanausch |
| 10 | Archa, Faber, Pilný |
| 11 | Reichel |
| 12 | Gall |
| 13 | Hacker, Nowak, Broch |
| 14 | Moritz, Zelinka, Cibulka |
| 15 | Schwenke, Krahulík |
| 16 | Fritsch, Wenzl, Jellinek, Kučera |
| 17 | Fröhlich, Reichl |
| 18 | Melzer, Patzelt, Schneider |
| 19 | Schweizer, Veit |
| 25 | Krahulík |
Předválečný a poválečný stav, odsun Němců a nově příchozí
Od roku 1802 patřila ves Režný Újezd pod Schwarzenberské panství, v roce 1830 měla 19 domů a 93 obyvatel. Na okolních slunných stráních kolem Režného Újezda se pěstovala mimo jiné vinná réva, spolu se vsí Boreč, Bílinkou, Vchynicemi, atd. Pěstovalo se zde nejvíce modré burgundské, rulandské, a portugalské, trollinské, ryzlink, tramín, sylvánské, atd.(7). Zajímavé je připomenout, že v 19. století byl vrch Boreč nezalesněný a nazýval se Kahleberg (Holý vrch), což je patrné ze starých map. Na pohlednici (níže) můžete vidět nynější čp. 10 (vlevo - současný Klub) a čp. 11 (vpravo).
 |
| stará pohlednice, pravděpodobně přelom 19./20. století |
Na konci 19. století přicházejí do oblasti další Češi v souvislosti s výstavbou železnice a tak v Režném Újezdě přibývá Čechů. V této době také vznikl v domě čp. 18 hostinec, který od dvacátých let 20. století nesl název U Gallů(8). V této době přichází další kolonisté z vnitrozemí v rámci pozemkových reforem a tak v roce 1930 měla ves již 31 domů a 160 obyvatel. Vztahy mezi Čechy a německy mluvícími obyvateli byly převážně dobré. Od roku 1938 až do osvobození v roce 1945 bylo pohraniční území součástí Velkoněmecké říše a v červenci 1945 bylo německy mluvící obyvatelstvo odsunuto. Jak uváděli místní pamětníci, byli tito obyvatelé vehnáni do místní kapličky. Do opuštěných domů přišli noví osídlenci z Čech, Slovenska a v roce 1947 také Češi z Volyně.
Pan Franz Hacker (nar. 1884) z čp. 2 se svou ženou dle místních pamětníků odsunut nebyl, protože mu v době odsunu v roce 1945 bylo 61 let a přestěhoval se do dnešního čp. 13. Franz měl dle matrik 3 sourozence: bratr Karl (nar. 1886) zemřel v roce 1921 ve svých 35 letech, pravděpodobně následkem 1. sv. války; o sestrách Marii Anastazii a Emílii bohužel kromě jmen nevím nic. Ještě se mi nepodařilo vypátrat, zda měli manželé Hackerovi potomky, kteří byli odsunuti. Mohu se jen domnívat, že byly jejich děti v době odsunu (1945) dospělé a mohly žít někde jinde. Manželka pana Hackera se údajně jednoho večera ztratila na Borči. Místní obyvatelé se jí vydali hledat a nalezli ji u hájenky mrtvou. Pan Hacker dožil v poklidu v dnešním čp. 13 a měl s novými osídlenci, kteří se o něj chodili starat, dobré vztahy(*).
S nástupem komunismu bylo v roce 1949 v Režném Újezdě založeno JZD s vepřínem, zřízeném v bývalé stodole čp. 2. V obci byl také zřízen kravín a dále obchod se smíšeným zbožím, na místě nynějšího klubu. V roce 1951 byl provoz hostince ukončen. Po roce 1989 JZD spolu s vepřínem a kravínem zaniklo.
Struženka - Slaměná hospoda
K Režnému Újezdu patří osada Struženka, ležící při bývalé vozové cestě do Velemína a do Saska. Tato cesta byla hojně využívána až do roku 1817, než byla vybudována nová silnice, známá později jako E55. Název osady je odvozen z německého názvu Strohschenke - Slaměná hospoda. První zmínka o této panské hospodě pochází z roku 1688. Podle písemných pramenů zde fungovala panská kovárna, náležící k objektu hostince a bylo zde k dispozici i ubytování. Hostinec fungoval ještě v roce 1896, přičemž provoz byl pravděpodobně ukončen před 1. světovou válkou. Kovárna byla zbourána a objekt někdejší hospody je nyní v soukromých rukou(8).
 |
| někdejší vozová cesta prochází vsí Struženkou. V pozadí Režný Újezd s vrchem Boreč |
Období po revoluci a současnost
Od roku 1990 spadá Režný Újezd pod obec Velemín, kde se nachází Obecní úřad. Od té doby se vesnice renovuje a rozrůstá. V roce 2001 měla ves pouhých 11 obyvatel a 8 domů. Během roku 2008 začínají stavební práce v souvislosti s dostavbou dálnice D8 z Lovosic směrem na Ústí nad Labem, která vede nad současnou silnicí E55, nad vsí Bílinkou a Struženkou.
 |
| Struženka a v pozadí začínající výstavba úseku dálnice D8 z Lovosic na ÚnL, v roce 2008 |
V roce 2011 se počet obyvatel Režného Újezdu zvýšil na 36 a počet domů na 15. V roce 2014 byla opravena fasáda kapličky. V roce 2016 byla nainstalována nová turistická informační tabule a byl položen nový asfaltový povrch v centru vsi. Ve stejném roce byla taktéž zrenovována naučná stezka NPP Boreč, která začíná a končí v Režném Újezdě. V roce 2016 byla vydána turistická známka č. 2168 Vrch Boreč a turistická vizitka č. 3666 Vrch Boreč, na základě aktivity místních obyvatel, kteří téhož roku otevřeli tzv. Morušovou zahradu, originální ovocné arboretum a Kiosek s občerstvením a suvenýry. Kiosek (i zahrada) byl sice v roce 2019 pro veřejnost uzavřen, avšak oblíbené turistické sběratelské předměty jsou nadále k dispozici v Infocentru Lovosice.
Použité zdroje a literatura:
(*) vyprávění místních starousedlíků
(1) Milešovka a okolní kraj v pravěku a raném středověku (PhDr. O. Kotyza)
(2) Matriční záznamy - online (SOA Litoměřice)
(3) Místopisný slovník historický království Českého, strana 922 (A. Sedláček)
(4) Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska po roce 1945, strana 296 (F. Musil, M. Plaček, J. Úlovec)
(5) Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Severní čechy, strana 399 (Svoboda)
(6) Topograficko-statistický slovník Čech, strana 869 (J. Orth, F. Sládek)
(7) O českém vinařstí, strana 19 (J. Šimáček, F. Hiller)
(8) Krčmy, hospody a restauranty aneb průvodce po starých pohostinstvích v Lovosicích a okolí (J. Skalský)
(*) vyprávění místních starousedlíků
(1) Milešovka a okolní kraj v pravěku a raném středověku (PhDr. O. Kotyza)
(2) Matriční záznamy - online (SOA Litoměřice)
(3) Místopisný slovník historický království Českého, strana 922 (A. Sedláček)
(4) Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska po roce 1945, strana 296 (F. Musil, M. Plaček, J. Úlovec)
(5) Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Severní čechy, strana 399 (Svoboda)
(6) Topograficko-statistický slovník Čech, strana 869 (J. Orth, F. Sládek)
(7) O českém vinařstí, strana 19 (J. Šimáček, F. Hiller)
(8) Krčmy, hospody a restauranty aneb průvodce po starých pohostinstvích v Lovosicích a okolí (J. Skalský)
