Vítr se na vrchu Hromové hory, jak se též Milešovce říká, prohání po celý dlouhý rok a vždy, když přijde bouřka, tuze zesílí a prudce vane mezi všemi vrchy i v údolích pod nimi.
Říká se, že vždy jednou do roka se přižene prudká bouře, strhne se strašlivá vichřice, celé nebe během pár okamžiků ztemní a děsivě naduté mraky se po něm líně povalují. Poté se v mžiku spustí déšť, hromy ohlušují vše živé a blesky protínají černé nebe a jeden za druhým sjíždějí k zemi.
Právě v takový hrůzný čas ožívá na milešovském zámku duch bývalého zdejšího pána a zakladatele. S prvním strašlivým hromem se probudí, vystoupí odkudsi do zámku a prochází se po chodbách.
 |
Pánův duch je téměř neviditelný, jen průsvitný stín mužské postavy se míhá na stěnách a s každým novým bleskem se hlasitě zasměje a potom začne opět skučet jako meluzína. Na okamžik vždy zmizí a objeví se úplně jinde.
Avšak bouře netrvá nikdy věčně a právě zmizení ducha předpovídá její konec. Poté, co ustane skučení, každý ví, že duch již poznal, že hrom, který zaburácel, byl poslední a on proto musí odejít zpět do své tajné skrýše.
Všechno se krátce nato uklidní, bouřka přestane běsnit a již jen drobné kapky deště svlažují překrásný kraj Českého středohoří. A když duch milešovského pána usne docela, objeví se na nebi barevná duha.
zdroj: internet
